Břidlice ve všech odstínech
Polovina ploch moselských vinic leží na devonské břidlici, která má širokou paletu barev – od modré, šedé, hnědé a černé až po načervenalou. Břidlice je zde tak jemnozrnná, že ji můžete často dokážete rozbít pouhou rukou. 400 milionů let stará skála postupně zvětrává a její složky obohacují půdu a formují tak podmínky pro pěstování vína. Dominantní odrůdou na břidlicovém podloží je Ryzlink rýnský, který je zde minerálnější než kdekoli jinde. Hlavní výhodou břidlice je schopnost kumulovat teplo a vyhřívat kořeny révy i za chladných podzimních nocí, takže zdejší vína i přes méně slunečního záření vyzrávají lépe než odrůdy z jižních oblastí, kde je slunečního svitu dostatek.
Magmatické a pískové sedimenty
Ryolit je zvláštní hornina zcela odlišného - vulkanického původu a vyskytuje se pouze v oblasti kolem města Ürzig na velkém ohybu Mosely (podívejte se do mapy). Ryzlinkům zrajícím v těchto lokalitách dodává výraznou kořenitost.
Pískovce a jílovité břidlice
Skály a půdy na dolním toku Mosely, které se pro svou strmost nazývají „Moselské terasy“ (mezi městy Zell a Koblenz) byly kdysi písečnými plážemi a bažinami starověkého oceánu. Většinu půdy zde tvoří právě křemenné pískovce a jílovité břidlice. Tam, kde se na mořském dně ukládaly kostry korálů, vznikl naopak vápnitý pískovec, který je pro některé Moselské terasy charakteristický.
Skořápkový vápenec a opuka
Zcela jiná situace je na horním toku Mosely, kde řeka tvoří hranici s Lucemburskem. Před 250 miliony let tam bylo mělké vápencové moře, jehož břehy byly vytvořeny z ložisek bahna a písku přinášeného řekami bohatých na lastury a jíl. Na mnoha místech tyto skály vytvořily tvář Horní Mosely. Skořápkový vápenec a opuka tak tvoří velkou část půd bohatých na vápno, na kterých se výborně daří Elblingu a burgundským odrůdám.
Říční sedimenty
V nivách Mosela a jejích přítoků se dlouho ukládaly štěrkopískové směsi, tzv. říční terasové sedimenty. Dnes toto podloží najdete zejména v rovinatých oblastech, kde se pěstují odrůdy Müller-Thurgau a Burgundská vína.
Regionální rozdělení
Jak již jsme napsali, Mosela se táhne přes tři evropské země, z nichž každá přináší něco jedinečného do jejího příběhu. Ve Francii, kde Mosela začíná, protéká malebnými regiony, jako je Alsasko a Lotrinsko. Města jako Nancy nebo Méty (Metz) s monumentální gotickou katedrálou (jednou z největších ve Francii) na jejím toku jsou plná historických památek, středověkých budov a okouzlující atmosféry.
Poté, co Mosela opustí Francii, na chvíli tvoří přírodní hranici mezi Lucemburskem a Německem. A právě tady, na lucembursko-německé hranici, začínají úrodné vinice, které jsou pro Moselu tak typické. Řeka je zde zrcadlem okolní přírody a její klidná hladina odráží kopce pokryté vinicemi, kde se vyrábí jedny z nejlepších bílých vín na světě.
V Německu protéká Mosela třemi spolkovými zeměmi: Sárskem, Porýním-Falc a částí Severního Porýní-Vestfálska. Německá část Mosely je známá svými úchvatnými meandry a strmými svahy, přičemž některé vinice na moselských terasách dosahují sklonu více než 60 stupňů a víno je zde pěstováno a sklízeno s využitím zubačkových lanovek (pro tento způsob se vžil název „vertikální pěstování“). Nejde však jen o vinice a přírodní krásy – podél toku Mosely zde najdeme řadu historických měst, jako je Cochem, Traben-Trarbach, Bernkastel-Kues nebo majestátní Trevír (Trier), nejstarší město v Německu s bohatou římskou historií.
